Novinář: Mnoho lidí má pocit, že by měli zvládnout péči sami. Kdy je podle vás správný čas požádat o pomoc?
Koordinátor: Ve chvíli, kdy rodina cítí, že už je toho na ni moc. A to je úplně v pořádku. Péče o blízkého je krásná, ale zároveň velmi náročná. Naší snahou je rodinám ulevit, aby mohly fungovat dlouhodobě a s větším klidem.
Novinář: Někteří senioři mají obavy pustit si domů někoho cizího. Jak probíhá první kontakt?
Koordinátor: Velmi přirozeně a v klidu. Nikdo nikoho do ničeho netlačí. Často stačí první návštěva a lidé zjistí, že nejde o „úřední službu“, ale o lidský přístup. Sedneme si, popovídáme si a hledáme, s čím bychom mohli pomoci.
Novinář: V čem konkrétně Rodinný pomocník rodinám pomáhá?
Koordinátor: Každá rodina potřebuje něco jiného. Někde pomůžeme s běžným fungováním během dne, jinde s podporou pohybu, paměti nebo denního režimu. Radíme také s praktickými věcmi, například s výběrem vhodné výživy nebo inkontinenčních pomůcek. Často jde o drobnosti, které ale rodinám výrazně usnadní každodenní život.
Novinář: Lidé se někdy obávají, že je podobná služba finančně nedostupná.
Koordinátor: Rozumíme tomu. Mnoho lidí ale může využít příspěvek na péči, který je určen právě na zajištění pomoci a podpory v domácím prostředí. Díky němu je služba pro rodiny dostupnější. Pokud si lidé nejsou jistí, rádi jim poradíme i s podáním žádosti nebo vysvětlíme, jak celý proces funguje. A hlavně – možnost zůstat doma, ve známém prostředí a mezi blízkými, má pro většinu seniorů obrovskou hodnotu.
Novinář: Dá se říct, že domácí podpora pomáhá oddálit pobyt v zařízení?
Koordinátor: Často ano. Naším cílem je, aby člověk mohl zůstat doma co nejdéle, bezpečně a důstojně. Někdy i menší podpora dokáže rodině výrazně ulevit a dodat jistotu, že na to nejsou sami.
Novinář: Kdo se vám nejčastěji ozývá jako první?
Koordinátor: Často děti nebo blízcí rodiny, ale stále více volají i samotní senioři. A to je dobře. Říct si o pomoc není slabost. Naopak je to krok k tomu, aby péče mohla fungovat lépe a s větším klidem pro všechny.
